Postavit se na odpor

Protestující se postavili na odpor. Stojí. Minutu, hodinu, pár hodin. A mlčí. Politici jim vzkazují, že toto je obdivuhodná a zcela zákonná forma protestu. Další změna přišla, když byli manifestující lidé rozprášeni plynem a vodními děly z náměstí Taksim. Výsledkem této akce bylo, že se rozmístili všech možných jiných parků. Premiérovi se sice zdánlivým uklidněním situace povedlo ubrat protestům na mediální pozornosti, neubylo však odhodlání lidí stát si za svým. Jeden z parků, kde se protesty odehrávají, je nedaleko místa, kde žiji - Yogurt park, pro ty, kteří vědí. Lidé se shromažďují, hudba hraje. Úderem deváté večer si všichni posedají na trávník kolem malého pódia a začíná diskuze o dalším průběhu protestů. Na pódiu se střídá jeden řečník za druhým, na většině je vidět, že s mluvením k davu nemají zkušenosti, ale o to víc sympatií jim posluchači projevují. O obsahu projednávaných záležitostí vám toho moc neřeknu, rozumím tak každému pátému slovu. O čem vám povědět můžu je, že když všichni zvednou ruce a místo tleskání kmitají prsty nad hlavou (nenarušovat pořádek, pravidlo číslo jedna další fáze protestů), je to neuvěřitelná podívaná. Žasnu nad tím, jak tito mladí a dynamičtí lidé potichu sedí a poslouchají jeden projev za druhým. Faktem je, že novou formu protestu si osvojili i ti, kteří s protesty nesouhlasí, takže proti protestujícím, kteří se postavili na Taksimu si stoupla skupinka jejich odpůrců. Policisté pro změnu vzali do rukou místo plynových bombiček klasickou literaturu z polní knihovny. Podstata ale zůstává stejná. Pořád je tu premiér, který odmítá ustoupit, skupina lidí, kteří ho z různých důvodů podporují a pak další skupina, která je už unavená autoritativním stylem vedení země. Kdo asi zůstane stát poslední?