Život jde dál, protesty pokračují

Po noci plné násilí ve čtvrti Bešiktaš začal v Istanbulu nový pracovní týden.
My jsme odjely s kamarádkou zkoumat krásy nedaleké Bursy a doplnit energii. V Burse, stejně jako v mnoha částech Istanbulu, jde život dál a o demonstracích nikdo nemluví. Snad jediný, koho v onom podhorském městě nepokoje trápily, byl český průvodce putovního zájezdu. Aby taky ne, dnešní večerní plán Istanbul, za dva dny Ankara. Bylo příjemné navštívit to sluncem zalité město, vítající turisty. Moc bych si přála, aby lidé odteď Istanbul a Turecko nevnímali jen jako oblast problémů, násilí a nebezpečí. Pořád je to krásná země s náručí otevřenou turistickému ruchu a neuvěřitelně pohostinnými obyvateli. A musím sebekriticky uznat, že píšeme hlavně o protestech, protože se o nich moc nemluví, ale to neznamená, že to je jediné, co se tu děje. Lidé dál pracují, nakupují, cestují, usmívají se a žijí.
Na druhou stranu protesty zmínit je potřeba, protože stále nekončí a protože snaha místních lidí o humánní zacházení a otevřený dialog by měla být vidět a slyšet.
V Istanbulu na Taksimu pokračují pokojné protesty, policie se tam doposud neobjevila. Někdo tam i tak hodil přes den plyn, ale pachatel zůstal neznámý. V Bešiktaši stejně jako včera roste napětí a situace eskaluje. V Izmiru probíhal přes den početný protest a v Ankaře je situace asi nejvyhrocenější. Takže jako včera. Dalo by se říci patová situace.
Když jsme se vrátily do Istanbulu, přišlo mi, jako by okolí bylo klidnější a Kadiköy se vracela k "normálu"... no tak teď jsem byla vyvedena z omylu. Skandující skupina s prapory a hesly právě odpochodovala zpod našich oken. Místo hlasu svolávajícího k modlitbě teď slýcháme pokličky svolávající k společnému odporu.
Život jde dál, protesty pokračují, dobrou noc!

P.S. české a německé povodně to dopracovaly po bok našich demonstrací. Jsem v duchu s vámi.